Hodnocení žáků v ZŠ ERUDIO

Žák v ZŠ Erudio Orlicko není hodnocen za své dispozice, ale naopak za snahu tyto dispozice co nejlépe využít k dosažení co nejlepších výsledků. Vycházíme z předpokladu, že nelze hodnotit (porovnávat) výsledky žáků mezi sebou, nýbrž
v rámci časové a vývojové přímky každého z nich. Sledujeme tedy posun
v kompetencích každého žáka odděleně od třídního kolektivu a takto získané informace jsou podkladem pro naše hodnocení jeho práce.

V souladu s tímto nabízíme žákům zejména takové aktivity, metody a formy práce,
ve kterých:

• pracuje samostatně, ve dvojici, menší skupině, celé třídě, napříč třídními kolektivy – ve studijních skupinách
• vyjadřuje svůj názor, naslouchá druhým, diskutuje, ptá se, argumentuje
• prezentuje výsledky své práce před ostatními
• prostřednictvím modelových situací zaujímá určité role, rozvíjí schopnost empatie
• přemýšlí o problémech, hledá různé způsoby jejich řešení a přemýšlí o možnostech jejich realizace
• vyhledává informace v různých zdrojích, porovnává je, zpracovává a předává ostatním
• formuluje vlastní definice, vysvětlení některých pojmů
• poznává sám sebe, přemýšlí o sobě, svém chování, jednání a prožívání, zvažuje své silné i slabé stránky a pracuje na formování své osobnosti

Hodnocení v Erudiu dělíme na hodnocení cesty a výstupů

Hodnocení cesty

Žáci a rodiče mohou sledovat jaké silné stránky dítě má. Toto hodnocení probíhá denně, týdně (ústně, písemně) a vygraduje čtvrtletním a pololetním hodnocením, kdy je vyjádřeno třemi stupni úsilí:

• Maximální – žák podává v hodinách standardně soustředěný výkon, jeho úsilí je vedeno snahou o co nejlepší výsledek (Ma)
• Vyhovující – žák pracuje převážně soustředěně, vykazuje mírné výkyvy v pozornosti, jeho úsilí je směřováno k odvedení dobré práce (Vy)
• Minimální – žákovo pracovní úsilí je nekonstantní, úkoly plní jen s přímým vybídnutím a dohledem učitele, je veden snahou práci co nejdříve odložit, nezáleží mu na výsledku (Mi)

Je realizováno formou sebehodnocení, hodnocení učitelem či spolužáky, popř. rodiči a dalšími subjekty.

Hodnocení výstupů –je vyjádřeno pomocí hladin

• Zběhlý (Zb)
• Samostatný (Sa)
• Nadějný (Na)
• Začínající (Za)
• Neovládající (Ne)

Výsledná hladina je stanovena na základě dostatečného množství podkladů – týdenní hodnocení v plánech, občasný záznam v pracovním sešitě. Nejdůležitějším faktorem je závěrečný test za hodnocené období. Souhrnně hodnotíme vždy jen dostatečně probrané, procvičené a ukončené učivo – výstupy.

Doplňující hodnocení

Výsledek pracovního úsilí žáka může učitel (a v rámci sebehodnocení i žák) podpořit formou obrázkového hodnocení s využitím symbolů, razítek a samolepek v rámci pracovních sešitů, pracovních listů, výsledků činností ve výchovných předmětech a v deníčku žáka. Toto hodnocení nevypovídá o prospěchu žáka, je pouze výrazem spokojenosti učitele s pracovním úsilím a výkonem žáka, nebo spokojeností žáka s vlastní prací.

Sebehodnocení žáků

Velký důraz klademe na vytváření schopnosti přiměřeného sebehodnocení žáka.

Sebehodnocení se zaměřuje jak na průběh, tak na výsledek školní práce. Je zacílené na zvýšení účinnosti procesu dosahování kognitivních, afektivních, sociálních i psychomotorických cílů žáka, a to ne prioritně ve srovnání s „normou", tj. ve vztahu k výkonům spolužáků ve třídě, ale vzhledem k předem danému kritériu bez ohledu na výkony spolužáků.

V užším smyslu je z didaktického hlediska cílem sebehodnocení to, aby se stalo kompetencí, podporující samostatnost a nezávislost žáka na učiteli, a aby směřovalo k rozvoji autentické osobnosti. Tato kompetence je důležitá k uplatnění v dalším životě, kdy dochází k sebereflexi v oblasti sociální, pracovní nebo světonázorové. Sebehodnocení je dlouhodobý proces, kterému je třeba se učit. Je závislé na kognitivním vývoji žáka, protože proces hodnocení náleží do nejvyšší úrovně myšlení člověka. Sebehodnocení předpokládá určitý přesah vlastní osobnosti, což je v mladším věku nesmírně náročná činnost, kterou je třeba pěstovat přiměřeně k věkovým zvláštnostem žáků.

1. Sebehodnocení je nedílnou a důležitou součástí hodnocení žáků.
2. Sebehodnocením se posiluje sebeúcta a sebevědomí žáků.
3. Chybu je potřeba chápat jako přirozenou věc a důležitý prostředek v procesu učení.
4. Pedagogičtí pracovníci s žáky o chybě diskutují, žáci mohou své práce sami opravovat, komentovat své výkony a výsledky.
5. Při sebehodnocení se žák snaží popsat:

• co se mu daří,
• co mu ještě nejde.
• jak bude pokračovat dál

Formy sebehodnocení

Žákovské portfolio:

Žákovské portfolio je uspořádaný a komentovaný soubor vybraných materiálů, vznikajících během učení žáků. Není cílem učení žáků, ale prostředkem k němu. Důležité jsou proto činnosti, kterým se žáci v průběhu práce s portfoliem věnují, tj. především sbírání, třídění, průběžné reflektování a sebehodnocení, sdílení, prezentování a obhajování. I když je potřeba se sjednotit na základním smyslu a obsahu žákovského portfolia, je třeba ponechávat žákům zároveň dostatek prostoru pro projevení osobnosti, originality, tvořivosti a samostatnosti. Žákovi pomáhá portfolio k sebereflexi a sebehodnocení, učiteli slouží ke vnímání práce žáka jako procesu, rodičům jako zdroj informací a vzájemnému sdílení zážitků a úspěchů.

Žáci si jej tvoří a pracují s ním průběžně během celého školního roku. Součástí portfolia jsou i práce:

• reprezentační (závěrečné, výběrové) JÁ TO DOKÁŽU
• speciální – k vybraným tématům (čtenářské deníky apod.) nebo k třídním projektům

Schody:

     V průběhu výuky žáci sledují plnění očekávaných výstupů a sami hodnotí a evidují svůj postup na pomyslném schodišti. Mají tak konkrétní zpětnou vazbu, sami se dokáží vymezit vzhledem k svému výkonu a identifikují tak lépe oblasti, které jim činí obtíže.

Zpětné zrcátko:

Ohlédnutí za proběhlým měsícem, žák zde má možnost vyjádřit své osobní pocity, jak se mu ve škole daří a jak se cítí.